Slovanské pohřebiště a žároviště – osm mohyl u Chedrbí (datování podle K. Čermáka).
Vítám Vás na neoficiálních stránkách obce Opatovice u Zbýšova!
Tyto stránky se věnují Opatovicím, malé vesnici ležící nedaleko Zbýšova a 13 km od Čáslavi. Na první pohled nenápadná obec má pozoruhodnou historii, která sahá nejméně do poloviny 12. století. Významné místo v jejích dějinách zaujímá především evangelický sbor, jehož počátky spadají do doby po vydání tolerančního patentu v roce 1781. První modlitebna zde byla vysvěcena již v roce 1784 a zdejší kostel se postupně stal duchovním centrem evangelíků z širokého okolí – od Kutné Hory až po Kácov na Sázavě. Sbor sdružoval věřící z desítek okolních obcí a jeho historie tak dalece přesahuje hranice samotných Opatovic.
Cílem těchto stránek je postupně shromažďovat a zpřístupňovat historické informace, staré fotografie, mapy a další dokumenty, které pomáhají odhalovat minulost této obce i širšího okolí.
Historie
Střípky z archivů, knih a vyprávění
Fotogalerie
Fotografie současné i historické
Historické mapy
Císařské otisky, vojenské mapování, letecké snímky
Zajímavosti
Zajímavá místa v okolí Opatovic
Model Opatovic – rok 1830
Vesnice podle mapy stabilního katastru
Časová osa Opatovic a blízkého okolí
Pravěk a raný středověk
12. století
Klášter sv. Prokopa (Sázava) získal zbýšovské statky od biskupa Jindřicha Zdíka († 1150); patřily k nim i Opatovice. Zbýšov povýšen na proboštství.
13. století
Vznik hradu Chlum a podhradí. Přemysl II. zakládá Čáslav a Blehovi ponechává jen staré hradiště, Bleh si zřejmě tehdy zakládá Chlum.
14. století
Probošt zbýšovský: po Rackovi nastupuje Braňsoud (mnich sázavský).
Zemřel Racek; zbýšovské proboštství svěřeno Volkmarovi.
Volkmar se vzdal úřadu, probošt Rubín dostal od opata Petra navíc roční platy z Opatovic a okolních vsí a lesy kolem Zbýšova.
Po brzké smrti Rubína se proboštem stal Přibík.
15. století
Po husitských válkách většina sázavských statků zapsána světským pánům; mnichům zbyl zbýšovský statek s pěti vesnicemi.
Král Jiří zapsal Slavatovi z Chlumu (hofmistr dvora) doživotně zbýšovské zboží včetně Opatovic, Lhot, Čejkovic a částí Damírova, Petrovic a Komárova.
Vysazen Čejkovický dub (dnes cca 20 m vysoký, obvod 803 cm).
Opatovice od Viktorina z Kunštátu koupil Buhuslav ze Švamberka.
16. století
Čáslav ztratila Opatovice konfiskací.
Čáslav získala Opatovice zpět, ale ihned je s císařským povolením prodala Adamovi Budovcovi z Budova za 522 kop grošů.
Obnoveno dolování stříbra u Šebestěnic na opatovickém pozemku č. 395 (tzv. Na šachtách); 1572 závazek perkmistra Havla Šišky z Kutné Hory.
Erker zmiňuje obnovené stříbrné báně u Šebestěnic (pozemky V. Studnického).
17. století
Adam Studenecký prodal Janu Lukaveckému z Lukavce („na Chlumě“) práva ke dvěma stavkům, jimiž se vede voda na Doudův mlýn, za 75 kop (nejstarší známá zmínka o Doudovském mlýně).
Jiřík Sadovský ze Sloupna prodal (5. 10.) zámek Chlum, městečko, Čejkovice, Lhotu Bohunkovu, Opatovice, Doudovský mlýn a zbýšovský dvůr Janu ml. Lukaveckému z Lukavce za 14 000 kop míšeňských; ten je za měsíc (19. 11.) prodal Janu Hanušovi ze Šaratic za 8 100 kop českých.
Chlum a Dobrovítov (včetně Opatovic) přiděleny plukovníku Walteru de Vereux za vraždu Albrechta z Valdštejna.
V Opatovicích 3 sedláci a 2 chalupníci, ves součástí statku Dobrovítov s Chlumem a Krchleby.
Královští komisaři prodali Chlum, Krchleby, Čejkovice, Lhotu a Opatovice („vše pusté a zruinované“) Ferdinandu Robmhapovi ze Suché za 31 000 fl.
Berní rula: Opatovice u panství třemošnického – 2 sedláci, 1 chalupník, 1 zahradník, 60 strychů polí, 5 volů, 12 krav, 18 jalovic, 3 svině; 5 pustých gruntů.
18. století
Jan Fr. Rabenhaupt prodal Chlum, Krchleby, Souňov, Zbýšov, Lhotu, Opatovice a pustou ves Suchotlesky Fr. Pavlu Harantovi z Polžic za 90 000 zl. rýn.
V provozu sklářská huť Alt Chrámboř (Stará Chraňbože) u Dobrnice.
Klášter sedlecký koupil zboží Krchleby včetně Šebestěnic (následně neúspěšný pokus o dolování stříbra).
Poslední zmínky o dolování stříbra u Šebestěnic: vytěženo cca 1 kg (60 lotů), resp. 748,73 g stříbra.
Hrabě L. Krakovský z Kolowrat zakládá sklárnu Nová Chraňbože.
Toleranční patent Josefa II.; Opatovičtí se přihlásili k vyznání augsburskému (luteránskému). Do té doby chodili na bohoslužby až do asi 43 km vzdáleného Krucemburku.
První (soukromé) bohoslužby beze strachu ve stodole u Dlouhých; hlavní propagátoři V. Hájek a M. Čochnář z Opatovic, J. Bartůněk ze Senetína a J. Bohatý z Podmok.
V Opatovicích ustanoven augsburský evangelický pastorát (sbor má na konci roku již kazatele).
Jan Michna (dříve učitel z Velké Lhoty na Moravě, farářská zkouška v Modré u Bratislavy) přijal místo kazatele v Opatovicích. Ves byla „podobná poušti“, bydlel zpočátku ve světničce u Václava Hájka.
První řádné bohoslužby ve stodole Jana Dlouhého. Sbor (členové z 5 měst a 73 obcí) patřil k nejstarším tolerančním sborům v Čechách.
Královéhradecký biskup přijel do Ledče; opatovický farář Michna u něj vyprosil bohoslužby na ledečském panství (povolení 11. 12. 1783, služby v Číhošti ve světnici Matěje Dvořáka).
Postaven první dřevěný evangelický kostelík (modlitebna): základní kámen 23. 3., vysvěcen 6. 6. 1784.
Postavena dřevěná fara krytá šindelem (sloužila do 1856), farář se nastěhoval 24. 9. 1785. Michna musel na krajském úřadě v Čáslavi vysvětlovat svůj podpis „pastýř neb slova Božího kazatel“ i zvonění na zvoneček.
Václav Polnický (rodák ze Smrdova, dnes Sázavka, tkadlec a vysloužilý voják) začal učit 35 dětí v obecní pastoušce, později v domku čp. 23 (pozdější byt hrobníka Fr. Dušovského). Docházka nebyla povinná, rodiče platili týdně „sobotáles“.
Sklárna Chraňbože: skelmistr Jan Kopp do 1788, pak Josef Čapek do 1794, poté F. A. Seewald (†1805).
Zemské gubernium v Praze povolilo v Opatovicích vlastní školu; 28. 3. 1789 Polnický po zkoušce v Kutné Hoře potvrzen jako učitel.
Dřevěný kostelík zbořen a na jeho místě postaven kamenný kostel se střechou z původního kostela (sloužil do 1819).
Postavena první dřevěná školní budova – ze dřeva zbořeného kostelíka.
Prelát Mauritius Abel, administrátor sedleckého panství, protestoval, že se nový kamenný kostel příliš podobá katolickému; Michna odpověděl, že to toleranční patent nezakazuje.
Michna odešel na Slovensko; farářem se stal Alexander Andaházy (do 1832), autor sborové kroniky.
Hřbitov obehnán dřevěným plotem z klad koupených v Ledči; pořízeny dvoje máry (černé pro dospělé, zelené pro mládež).
19. století
Seewald zemřel (1805); vdova vedla chraňbožskou huť do 1809.
Drahota a hlad; 1810 a 1811 velké sucho, málo obilí a vyprahlé louky. Peníze znehodnoceny, zlatka měla cenu jen čtyř grošů.
V době bitvy u Lipska plno vojska (císařské, ruské i zajatí Francouzi), v chalupách až 25 osob; mnoho lidí zemřelo na nemoci. 6. 5. 1813 zničily kroupy šindelovou střechu fary.
Oslava 300. výročí reformace – osvětlený kostel a osm muzikantů.
Rozhodnutí koupit do kostela varhany; kostel byl pro ně malý, proto až do základů zbořen a postaven nový (bez věže, se střechou „podoby zvonu“), vysvěcen 28. 5. 1820. Varhany postavil kutnohorský varhanář Josef Josef, hrál na ně krejčí J. Sekota z Kluckých Chvalovic.
Komora prodala bývalé sedlecké zboží (Chlum, Opatovice…) knížeti Karlu Filipu Janu ze Schwarzenbergu.
Podle plánu z r. 1820 postaven větrný mlýn („Větrník“) u Štrampouchu (zedník Pavel Král).
Zemřel učitel Polnický (učil 1786–1825); po krátké době učitele-katolíka Musila nastoupil 12. 9. 1825 František Pospíšil z Třebětína.
Vrbické panství se skelmistrem K. Altmanem obnovuje sklárnu v Chraňboži; 1830 ji kupuje Josef Eisner z Eisensteinu a provoz rozšiřuje (150 lidí, 1,2 mil. skel ročně).
Stará škola zbořena (1829), postavena nová na dnešním místě (1830).
Farářem se stal Kryštůfek (do 1873).
Sčítání: 32 domů, 235 obyvatel.
František Pospíšil odešel do Krucemburku; 5. 11. 1845 nastoupil učitel Josef Skalský (nar. 1826 v Křižlicích), učil do 5. 11. 1858.
Pila čp. 15 mezi Opatovicemi a Zbýšovem vydražena: Josef Linhart z Bračic za 2 515 zl.; 27. 5. 1852 F. Donátová (2 720 zl.), 1. 8. 1854 J. a M. Šemberovi (2 420 zl.). Po 1854 převedena do Zbýšova jako čp. 21.
Zemřel Josef Eisner (sklárna Chraňbože), 1857 odchází skelmistr F. Kopp; sklárna zaniká 1871.
Fara přenesena do bývalého hostince Jana Podhrádeckého čp. 5, koupeného za 4 600 zl. (tzv. stará fara); dřevěnou faru převzal p. Vavřička.
V Opatovicích se narodil Gustav Adolf Skalský, pozdější první děkan Husovy fakulty († 28. 3. 1926).
Učitel Josef Skalský odešel (po 13 letech, na den přesně) na školu do Lipkovic u Roudnice.
Nový učitel Hynek Bukáček z Jimramova; po roce zemřel, nahradil jej Josef Zelinka z Křižlic (1. 4. 1863 odešel do Křižlic, 1865 do Semteše).
Požár školy (nepojištěné, shořely i školní zápisy); oheň přeskočil na č. 33, 13 a 12. Podle pověsti nesla na půdu žhavý popel choť nebo služka učitele Zelinky.
Do Opatovic přichází učitel Václav Kasal z Chvaletic (nar. 18. 11. 1843), působil 37 let: začínal v okouřené budově bez lavic, počet žáků vzrostl z 52 na 136; pořádal dětská divadla, budoval knihovnu.
Prusové procházejí Opatovicemi po prohrané bitvě u Hradce Králové: asi 50 kyrysníků na návsi, ubytování po gruntech, učitel Kasal tlumočníkem.
Starostou Josef Čochnář č. 10 (do 1877).
Cholera po pruském vojsku: Damírov 35 mrtvých (VII–X), Březí 37, Klucké Chvalovice 4, Dobrovítov 5 (říjen), Krchlebská Lhota 3 (vojín Fürth z Kolína n. R.). V Opatovicích zemřel pruský voják (pochován na hřbitově) a dvě ženy (pohřbeny ve Zbýšově); Šebestěnice a Čejkovice ušetřeny.
Shořelo č.p. 1 Josefa Holoubka.
Školské zákony: evangelická škola z veřejné se stává soukromou (po více než 80 letech); sbor ji dál vydržuje.
Kutná Hora postavila 3 pece na vápno v Třebonínských lomech; lom do 1890 postupně zatopen.
Za Kučery opraven hřbitov a varhany.
Zbýšovská (původně opatovická) pila poprvé vyhořela.
Po faráři Kryštůfkovi (1832–1873) se farářem stává Josef Jakub Kučera (do 1905), pozdější superintendent. Za něj vznikla nová fara, nový kostel, filiálka v Číhošti a kazatelské stanice v Čáslavi a Sázavce.
Základní kámen nové farní budovy (nová fara posvěcena 3. 9. 1876; „duší sboru“ byl J. Čochnář).
Posvěcena nová fara (dnešní budova); rozhodnuto rozšířit školu, ale jednání váznou.
Škola opět získala právo veřejnosti.
Stavba silnice Opatovice („U sloupu“) – Hraběšín („Závěrky“), staví Výborný z Krchlebské Lhoty, za starosty Jana Cholta č. 34; farář Kučera vymohl můstek a schody ke kostelu. Dokončena 1879.
Základní kámen rozšířené školy (náklad 6 000 zl., dvě třídy); stará škola zbořena, nová dostavěna v jaru a létě 1879, vysvěcena 4. 11. 1879.
Při stříbrné svatbě císaře Františka Josefa vysázeny lípy na návsi u potoka proti č. 33.
Slavnostně vysvěcena nová škola. Téhož dne sjezd pracovníků evangelické církve v Opatovicích – založena společnost pro nedělní školu (předseda farář Kučera).
Počet dětí ve škole: 103 (1879), 136 (1881). Druhým učitelem 1879 Alois Kryštůfek z Humpolce.
Při svatbě korunního prince Rudolfa se Štěpánkou Belgickou vysázeny další 4 lipky na návsi.
Otevřena druhá školní třída.
Kryštůfek odchází do Dobrnic; po něm Jan Čochnář.
Krupobití a liják, rozvodněná Klejnárka, škody na polích, zahynul dobytek a drůbež.
Ve starém kostele poslední bohoslužby (třetí kostel v Čechách po tolerančním patentu); celé shromáždění se vyfotografovalo.
Zahájeno bourání starého kostela a kopání základů věže (stavitel ing. F. Herold z Čáslavi). Schwarzenberg daroval dříví za 200 zl. Základní kámen ze Senetína; stavba stála asi 13 000 zl., sbor se mezitím scházel ve škole.
Blesk uhodil do novostavby kostela.
Posvěceny tři ocelové zvony od firmy Bochumer Verein z Bochumi (Luther, Hus, Komenský), poprvé zazněly v první adventní neděli. V Čáslavi se posmívali „plecháčům“, v 1. sv. válce ale jediné zůstaly nezrekvírovány.
Přestavěný kostel vysvěcen (neděle trojiční; kázání K. Pospíšil z Humpolce); od té doby pouť na sv. Trojici. Dluh sboru 6 000 zl. (celkový náklad přes 12 000 zl.). Na věž přesunut obecní zvonek (spor s katolíky).
Jan Čochnář odchází, protože docházka klesá (1889–1891 celkem 292 žáků).
Sčítání lidu: 32 domů, 173 obyvatel.
Ukončen provoz vápenek v Třebonínských lomech (zřícení stropu při těžbě; 1890 definitivní konec).
Vyhořel obecní domek č. 2 (dříve škola, pastouška) – už nebyl obnoven; stojí tam hasičská kůlna. Obec koupila stříkačku (255 zl.) a od Lutrových domek č. 14 (260 zl.).
Katastrofální sucho.
Při taneční zábavě („věnec“) vyhořel hostinec Čochnářův a sousední č. 22 Antonína Václavíka.
Vyhořel a byl znovu postaven obecní domek č. 14 (rozpočet stavitele Skřivánka 1 195 zl., upraveno na 737 zl.).
Vyhořel domek č. 17 Josefa Holoubka.
Zemřel řídící učitel Václav Kasal (necelých 57 let), pohřben u kostela. Prý znal lék proti záškrtu a zachránil mnoho dětí.
Nový řídící Václav Matoulek (nar. 15. 10. 1871) z Krucemburku; manželka Karla učitelkou ručních prací.
Sčítání lidu: 35 domů, 174 obyvatel.
20. století
Epidemie spalniček s lehkým průběhem.
Založena Kampelička (Záložní a spořitelní spolek, první na Čáslavsku): pokladník Matoulek; 10. 7. 1902 krupobití.
Josef J. Kučera zvolen superintendantem; uveden 4. 10. 1903 G. A. Skalským.
Ve škole se poprvé slavil vánoční strom.
Veliké sucho, nedostatek vody.
Nové věžní hodiny od K. Adamce z Čáslavi za 800 K.
Náhle zemřel farář a superintendant Kučera (66 let); pohřben 11. 4. 1905. Nástupce P. Hajnóczy zvolen 30. 7. 1905.
Hajnóczy slavnostně instalován (17. 7. 1906 se oženil s Olgou Hubáčkovou, vnučkou S. Tomášika).
Krchlebský zámek zbořen – kníže nechal srovnat se zemí.
Hajnóczy odešel (24. 8. 1907) do Pozděchova; novým farářem zvolen Viktor Pospíšil z Humpolce (v Opatovicích od 1. 3. 1908).
U kostela zasazeno 10 lip k panovnickému jubileu (pojmenovány Luther, Hus, Žižka, Palacký, Kollár, Havlíček, Kučera, Komenský aj.); vysadily je školní děti, lipky daroval starosta Václav Čochnář. Stráň pod hřbitovem osázena lesem.
Postaven domek č. 37 (Jaroslav a Anna Kasalovi) a č. 38 (Josefa Šťastná).
Vyhořela stodola Josefa Cholta (škoda 3 000 K, pojištění 2 300 K).
Sčítání lidu: 35 domů, 177 obyvatel.
Žáků: 71 (1907), 61 (1909), 64 (1912).
Atentát v Sarajevu; 26. 7. mobilizace (manifest „Mým národům“ na váze u hostince). Odešli V. Dušovský, B. Černík, J. Cholt, J. Krejdl. 7. 9. padl majitel panství Karel Schwarzenberg.
Školní děvčata ušila pro raněné vojáky 14 košil a z novin vyrobila 103 páry papírových podešví.
Odveden J. Šťastný (od května 1915 nezvěstný).
Povolena obecní mostní váha u Čochnářova hostince.
Soupisy zásob, přehlídky domobranců, sbírka kovů. Odhalen památník (mohyla) u kostela k 500. výročí upálení Husa, zakázány veřejné oslavy; sloučení církví helvetské a augsburské.
Letní čas (1. 5.); 1. 6. upomínkový kámen k upálení Jeronýma Pražského u cesty k faře. 12 haličských židovských uprchlíků v č. 14.
Z věže evangelického kostela sňat obecní zvonek (rekvizice), obec za něj dostala 60 K. Za stejnou částku koupila v dubnu 1919 od sboru zvonek ze zrušené modlitebny v Čáslavi.
Zima: 7. 2. −23 °C; 16. 4. povodeň (náves jako rybník, voda do poloviny mostu); Obrovské sucho od 1. 5. a nedostatek mléka.; 30. 7. blesk do hostince č. 19.
11. 3. zrekvírováno 24 cínových varhanních píšťal (Principal 8, 24 kg).
Španělská chřipka: v Opatovicích zemřely Vošická a Janatová. A. Hrubeš zemřel v maďarské nemocnici.
Do sboru přijelo 11 hladovějících evangelických dětí z Prahy, čtyři z nich do Opatovic. Domů se po týdnu vrátilo jen jedno děvče, ostatní chodily do zdejší školy.
Konec války a vznik republiky přijalo staršovstvo „s radostným jásotem“. Luteráni a reformovaní se spojili do Českobratrské církve evangelické; opatovický sbor pak mezi válkami slábl.
Stavba nové parní pily u Zbýšova, polír Josef Bajer z Opatovic; 2 rámové pily, 1 kotoučová, parní stroj 40 HP.
Na první výročí republiky zasadily děti v průvodu se zpěvem lípu svobody u kříže na návsi. Z války se vrátili V. a J. Vošický, O. Havelka; nezvěstní zůstali J. Šťastný, J. Krejdl, J. Dušovský, A. Hrubeš.
Do 1919 farářem V. Pospíšil.
Řídící učitel Matoulek založil obecní knihovnu.
Škola zveřejněna: z církevní školy (134 let ji vydržoval sbor) se stala veřejná obecná škola. Obec si budovu pronajala zpočátku za 100 K ročně, přibylo 15 dětí z katolických rodin.
Zvolen farář Rudolf Šlechta z Prosetína.
Zemřeli: Neubauer, Hrubešová.
Založena Tělocvičná jednota Sokol (starosta J. Čochnář, náčelník J. Vošický, jednatel V. Matoulek). Srpen 1922 první slavnost s koncertem na zahradě Bartůňkovy chalupy.
Zemřeli: M. Václavíková, J. Dušovský, Janatová. Narodili se: Božena Dlouhá č. 30, Bohumil Holoubek č. 1.
Po mniškové kalamitě (1921/22), vichřici 4. 7. 1929 a polomu 1930 zpracováno na zbýšovské pile ohromné množství dřeva.
Zemřeli: p. Cholt, pí Březinová. Narodil se Josef Sochor.
Zemřeli: Aloisie Rokosová, Jaroslava Hrubešová. Narodili se: Miroslava Hrubešová, Marie Chalupová, Jaroslava Hrubešová, Milada Pavlíčková.
Zemřeli: J. Rokos z Doudova, Emílie Čochnářová. Narodili se: Růžena Hloušková, Marie Chalupová, Marie Vošická, Alois Holoubek.
Slavnostně instalován farář Václav Baš. 29. 8. první veřejné cvičení Sokola na louce br. Havelky.
Starostou Jan Dlouhý (do 1926).
Zemřela A. Rokosová. Narodili se: Stanislav Švanda, Miloslava Dušovská, Marie Hloušková.
Obec prodala pozemek Sokolu na letní cvičiště.
Zemřeli: Hedvika Havelková, Josef Čochnář. Narodili se: Miloslava Jelínková a Jan Václavík, Věra Vránová, Václav Hrubeš, Josef Vošický, František Chalupa a Otto Hájek.
Neobyčejně krutá zima, studené a mokré léto.
Zemřeli: Oldřich Čochnář a Anna Holoubková, Božena Veselá. Narodili se: Miloslava Jelínková, Vlastimil Švanda a Marie Havelková, Jaroslav Veselý, Josef Holoubek a Josef Pavlíček.
Starostou zvolen Josef Bajer (do 1930).
Vysázeno 24 lip kolem sokolského cvičiště (10 let republiky).
Zemřela Marie Vlachová. Narodili se: Stanislav Havelka, Josef Jelínek, Božena Barbora Čochnářová.
Začátek července až 40 °C.
Mrazy −30 až −40 °C (11. 2. na zápraží školy −35 °C): v Opatovicích zmrzlo 879 jabloní, 348 hrušek, 136 třešní a 1 262 švestek.
4. 7. vichřice – zřítila se věž zbýšovského kostela, poškozena i střecha opatovické školy.
Zemřeli: Jan Dlouhý, Marie Hloušková. Narodili se: Jaroslav Jelínek, Václav Vošický, Josef Štefec, Božena Dušovská.
Zemřeli: Kateřina Čochnářová, Václav Vošický. Narodili se: František Jelínek a Milan Vrána, Josef Čochnář, Marie Lhotová, Václav Jelínek.
V červnu 30–40 °C.
Zemřeli: Jaroslav Janata, Václav Matoulek. Narodili se: Stanislav Dušovský, Božena Havelková.
Starostou Josef Pospíšil č. 35 (na 6 let).
Přívalový déšť, voda od Krchlebské Lhoty, most stačil o 30 cm.
Doudovský mlýn zapečetěn pro nezpůsobilost; kola zrušena, stroje odvezeny. Po 1. sv. válce se jen šrotovalo.
Narodili se: František Lhota a Zdeňka Chalupová, Miroslav Hloušek. Pohřeb Kateřiny Černíkové. Zemřel Antonín Vlach (pád z auta u Úmonína).
Narodili se: Božena Fialová, Slavomil Vošický a Jaroslav Lutr.
Zemřeli: obecní pokladník Antonín Václavík, vdova po Kasalovi, obecní hajný J. Pospíšil.
V prosinci mrazy až 25 °C.
Katastrofální sucho.
Narodili se: Anna Jarešová č. 31, Ladislav Čochnář č. 10, Miloslava Fialová č. 27. Zemřeli: Božena Janatová, stavitelský kreslič Antonín Václavík, kovář Antonín Hloušek.
Narodili se: Věra Havelková, Drahoslava Švandová. Zemřeli: Růžena Havelková r. Dlouhá, Josefa Dušovská, Miloslava Fialová, Jan Dušovský, Josef Vlach kolář, Kateřina Dlouhá.
V červnu až 37 °C ve stínu, sucho; od 3. 1. tuhé mrazy.
Narodili se: Marie Lutrová č. 36, Vlasta Fialová č. 27, Josef Šťastný č. 38, Miroslav Petrus č. 41. Zemřeli: Anna Jarešová, Josef Havelka č. 12, Marie Janatová.
Narodil se a zemřel Josef Cholt č. 34. Zemřela Kateřina Dušovská.
Na návsi vykáceny topoly, vysázeny hrušně a švestky.
Volba zastupitelstva, starostou J. Pospíšil, náměstkem J. Cholt.
Narodili se: Jaroslava Lutrová, Miloslava Marie Pospíšilová č. 35, Běla Choltová. Zemřel Josef Myšička 93 let.
Řídící Ladislav Novotný (nar. 8. 4. 1909) nastupuje v Opatovicích (definitiva 1. 9. 1939), učí do 1949/50, poté ve Zbýšově (ředitel ZDŠ od 1952); † 5. 2. 1988.
Farář Josef Hájek oživil sbor, na nedělní bohoslužby chodilo i 100 lidí.
V Šebestěnicích u č.p. 31 se propadla 20 m hluboká jáma po starém dole.
Ve Vlkanči se muži s partyzány a řídícím Novotným pokusili odzbrojit vlak SS; zastřelen Josef Cholt z Opatovic, Novotný zbit.
Do opatovické školy jezdil učit římskokatolické náboženství farář Toufar z Číhoště.
Sbor převzal „takřka zruinovaný“ farář Josef Batelka (do 1969). Zval studenty bohosloví na zkušební kázání a vracel je s kufrem ovoce a koláčů – Opatovicím se proto říkalo „Batelkovice“.
Schwarzenbergské statky včetně zbýšovské pily převzal stát; 6. 8. 1956 pila vyhořela a nebyla už obnovena.
Podle sborových podkladů byla škola spojena se zbýšovskou; budovu pak užíval MNV Zbýšov a bydlela v ní rodina učitele L. Novotného.
Komise shledala faru neobyvatelnou (provlhlá, obytná jen jedna místnost); oprava nákladem 450 000 Kč, zčásti svépomocí farníků.
Vyvlastnění církevních pozemků – sboru zůstal jen 1 ha půdy a louka před modlitebnou. Do modlitebny zavedeno elektrické světlo.
Měnová reforma, v červnu končí potravinové a textilní lístky; SNB předtím odebralo klíče od Kampeličky.
Elektrifikace Opatovic. V 50. letech regulace potoka od Pilského rybníka a nový most ve vsi.
Pokáceny lípy před kostelem (1956); od 17. 3. 1957 spravuje hřbitov MNV, dnes obec Zbýšov.
Farář František Hanák objížděl farníky na mopedu (koupeném z prodeje vitráže, kterou daroval zbýšovský katolický farář); za první konfirmaci se musel zodpovídat okresnímu církevnímu tajemníkovi.
František Dlouhý z Opatovic přestal ve svých 80 letech zvonit; zvony pak 23 let mlčely.
Škola v Opatovicích ukončila činnost obecné školy.
Za faráře Miroslava Čejky dostala fara ústřední topení, vodovod a novou elektroinstalaci (práce hlavně brigádami farníků).
Za farářky Jany Potočkové (od 1993) opravena věž kostela s novým krovem, později izolace kostela proti vlhkosti (M. Štěrba z Hraběšína, firma F. Vavřičky z Nezdína).
Sbor prodal budovu školy rodině Hudkových z Prahy.
Zvony se po 23 letech znovu rozezněly – zvonění převzal Jaromír Drda s dcerou ze Šebestěnic.
21. století
Končí sborová kronika; sbor má 380 členů, z toho 47 v Číhošti a 102 v Sázavce.